Čas, slovo tolikrát skloňované, a to nejen před a po této parádní akci, kterou jsme s některými z Vás mohli zažít…
Čas, všichni ho mají málo, díky dnešní, tolik uspěchané době.
Čas, někdo si ho rád udělá, přesto, že mu chybí, někdo ne, protože prostě dělá něco jiného, je jedno, co, třeba musí „stavět“, ať formace nebo dům, případně další věci, … kdo byl v Mlýnhotelu, tak asi ví, že Toníčku?
Čas, který jsme strávili přípravou my a školitelé, čas, který jsme všichni potřebovali k cestě či pobytu na CZECH DANCE ARÉNĚ.
Jak jsem psala už na začátku, čas jako slovo skloňované ve všech pádech. A jediné na co jsem přišla je, že kdo si čas udělá, ten ho má… kdo nechce, ten ho prostě nenajde, možná nikdy..
Jsme nesmírně vděční všem, kteří si ho udělali a přijeli, a nejde jen o samotné vzdělávání, ale taky o setkání s přáteli, známými a kamarády, kteří mají společnou jednu velkou lásku a tou je TANEC!!
Poslouchat Vaše nadšené diskuze, jak se má která pirueta točit, která disciplína bude obsazena, kdo je „hobit“ a kdo už ne a mnoho, mnoho dalšího, bylo pro mě neskutečným zážitkem.
Několik mých poznatků z tohoto víkendu:
- Rozhodně nikdy nebudu porotce, je to funkce velmi zodpovědná a co se nedá změřit, hodnotí se velmi těžko. Všichni, kteří zasednete do poroty a dokážete objektivně ohodnotit práci druhých, máte můj neskonalý obdiv.
- David Nováček byl při běhání mezi komisemi jako „ryba ve vodě“ a na první pohled bylo zřejmé, jak moc ho jeho práce baví.
- Eva Vysloužilová, přesto, že nerada řídí, usedla za volant, přijela a jistě už po několikáté sledovala poctivě vše, co se ten víkend dělo.. a určitě vás bylo takových mnohem víc a tohle je pro mě největším oceněním.
- Viděla jsem spoustu nových, mladých tváří, kteří si vzájemně vykládali o tom, jak budou nabrané vědomosti, které jim, s grácií sobě vlastní, předala Eva Vlková ze svých dlouholetých, trenérských a porotcovských zkušeností, aplikovat v praxi.
- Zjistila jsem, že většina z Vás jste „noční můry“ a vydržíte řešit tancování a nejen to, až do ranních hodin.. Byla s vámi sranda a smíchem jste mi zase o kousek prodloužili život.
- Asi stárneme, Pavlo Loučková, těch společných zážitků z tanečních akcí je fakt „kamión“!
- Už taky vím, že Michal Bezruč se spokojí vždy jen s tím nejlepším!
- Nikdo nemá pořádnou fotku.
- A konečně taky vím, že když mi můj chlap říká, že je v bezvědomí -„KECÁ“!
Kdybych měla popsat všechny mé zážitky, bylo by to na román a taky nechci vše prozrazovat ..
Kdo bude mít čas, může to zažít na vlastní kůži zase v září. Rádi bychom Vás tímto pozvali na další kolo
CZECH DANCE ARÉNY, která se uskuteční 24. – 25. září 2016 v Mlýnhotelu u Jihlavy. Věřím, že termín oznamujeme s dostatečným předstihem, takže si ho zapište do kalendáře a hlavně, UDĚLEJTE SI ČAS!
Všem, kteří jste byli součástí CZECH DANCE ARÉNY, moc děkuji, za sebe i své kolegy!! Vaše účast a kladné reakce jsou pro nás a naši práci největším oceněním, hnacím motorem a současně nám dodávají jistotu, že ten drahocenný ČAS nebyl vynaložen zbytečně!!
V neposlední řadě děkuji mým přátelům z našeho „pracovního týmu“, je mi ctí, být součástí!!
Monika Müllerová
Moničko, napsala jsi to tak krásně a výstižně, že je obtížné cokoliv dodávat. Ale přesto, dovolím si pár vlastních postřehů a dojmů. Především se musím podělit už jen o ten nádherný pocit ze sobotního rána, kdy jsem vstoupil do místnosti plné všech těch stejně naladěných lidiček, se kterými se vždy tak strašně rád vidím a opájel se jejich milou přítomností, což jsem pak umocnil tím, že jsme si postupně společně malinko připili z mé „placatice“ na zdraví. Bohužel nebyla bezedná, takže někteří už ani nepřivoněli. Doufám tedy, že mi jimi bude odpuštěno, stejně jako těmi, které jsem k hltu ponoukl a nejsou zvyklí snídat slivovici.
Ale teď k těm postřehům a abych nenudil, pokusím se být stručný…
1.) O tom, že Eva Vlková je „VELIKÁ“ žena nejen vzrůstem, jsem se přesvědčil již dávno, nyní jsem byl utvrzen také v tom, že je na tom správném místě – díky za navození uvolněné a príma atmosféry a za spoustu pozitivního. Především pak jako „street-ař“ oceňuji tu velkou příležitost ovlivnit, přes chystané vrcholové soutěže IDO u nás, streetovou scénu v IDO. Je tady obrovská příležitost právě pro mladé lidi, kteří mají tolik potřebnou erudici, zkušenosti i přirozený respekt, být součástí mezinárodních porot a stát se tak leadry, kteří mohou změnit a obohatit pohled na street dance a pomoci tak všem. Kéž by se tak stalo. Druhým velkým pozitivem, který jsem zaznamenal jsou i nastíněné vize a možnosti vyjednání postupu i na jiné mezinárodně uznávané akce a soutěže než pouze soutěže IDO.
2.) Kdo si nechal ujít úvodní, maximálně inspirující přednášku sportovního psychologa a kouče Mgr. Václava Petráše jednoznačně pochybil. Jeho celá řada užitečných rad až po závěrečné shrnutí devíti doporučení pro efektivní trénink, nebylo pouhou přednáškou, ale i zábavnou show, při které jsem si potvrdil některé pravdy i zkušenosti.
3.) Lenku Brečkovou Krčovou již léta platonicky miluju, takže berte následující slova jako zcela subjektivní, leč jistě ne daleko od pravdy. Její představení světa artových disciplín bylo obrovsky obohacující, plné inspirujících i zábavných momentů a nepostrádající erudovaný pedagogický i lektorský rozhled.
4.) Protože jí mám již takto zažitou, tak mě na rozdíl od jiných, vůbec nepřekvapil vytříbený a až moderátorsky profesionální projev další hvězdy CDA Verunky Kellerové Opluštilové, která dokázala se zaujetím a láskou k tanci sobě vlastní, tak úžasně pojmenovat priority a problematiku hodnocení jednotlivých streetových disciplín.
5.) Další skvěle výřečná žena, která obohatila svými myšlenkami byla Lída Fišrová. Ve svém vystoupení za department Disco mě zaujala nejen svou vizí posunout tuto disciplínu z pozice spíše sportovní do více umělecké, ale také potřebou umět dávat zpětnou vazbu.
6.) Osobně mě obohatilo i vystoupení Pavlíny Velé za department Belly a pana Otty Kočího za stepovou sekci, kteří rovněž erudovaně nabídli své úhly pohledu k doporučením jak hodnotit jednotlivé soutěžní kategorie v rámci těchto žánrů, přesto že už neměli tolik potřebného času a všichni jsme se již nemohli dočkat opožděné večeře.
7.) Díky klukům z Mighty Shake – Radkovi a Veldovi vím, že na některé otázky nemusí přijít odpověď, aniž by mě již samotná otázka dostatečně neuspokojila.
8.) Seznámit přítomné se změnami a novinkami v soutěžním řádu je vždy poměrně nevděčná role, tentokrát se jí však zhostil excelentně David Nováček. Mělo to spád i šmrnc a za to mu patří můj dík.
9.) Došel jsem k zjištění, že i v našich představách nezáživná přednáška k bezpečnosti práce nebo poskytování první pomoci může být, pokud je dobře připravená a podána zábavnou formou profesionálem na slovo vzatým, velice dobře stravitelná, bez nebezpečí, že byste usnuli a vypíchli si oko vlastní průpisku.
10.) Michal Bezruč je úžasný šílenec, kterému vděčím za to, že jsem si prodloužil život minimálně o měsíc, jen doufám, že na lékařské kontrole mě nepřijdou na to, že mám totálně potrhanou bránici a dají mi pouze týden života.
11.) Přesto, že jsem měl předsevzetí, že nebudu ponocovat, jsem se opakovaně vracel na místo činu, kde se mi príma povídalo a za výdrž až do brzkých ranních hodin dávám pomyslnou medaili kouzelně vyřechtané společnici Pavle Loučkové a neúnavnému Pavlovi Kapimu Kapounovi.
12.) Když cestujete autem a řídíte, je k nezaplacení mít vedle sebe příjemného společníka, se kterým si máte vždycky co říct a můžete si s ním povídat, jako s opravdovým přítelem… Alenka Tomešková je v tomto pro mě k nezaplacení. Díky.
A kdyby i nic z toho, co jsem tady napsal nebylo, věřte mi, že největší hodnotou pro mě, byl právě ten čas, o kterém psala v úvodu Monika. Ten čas, který mi bylo dopřáno strávit s lidmi, které (nebojím se napsat) mám rád jako svou rozšířenou rodinu a kteří stejně jako já propadli té vášni a lásce na celý život – TANCI. Děkuji Vám všem.
A ty mi Moničko prosím odpusť, že jsem při prezenci na Tebe vytáhl větší bankovku, než na jakou jsi byla připravená…